ÚSES

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které zajišťují pružnost a odolnost přírodního prostředí. V praxi se jedná o vymezení relativně hodnotných a zachovalých území (biocentra), propojených biokoridory umožňujících komunikaci mezi biocentry. Jako biocentra jsou v Lužických horách nejčastěji vymezeny zachovalé lesní porosty uprostřed rozsáhlejších monokultur, remízky obklopené bezlesím, mokřady a vlhké louky, jako biokoridory nejčastěji vodní toky, okraje lesů nebo pásy dřevin v bezlesé krajině. 
Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.

Jednotlivé prvky ÚSES – biocentra a biokoridory – nejsou samostatnou kategorií zvláště chráněných území (jako např. přírodní rezervace a památky), ale jsou podkladem pro ostatní územně plánovací dokumenty, zejména územní plány obcí a lesní hospodářské plány. Výchozí etapou je generel ÚSES zpracovávaný zpravidla pro dílčí území, následuje plán ÚSES tvořící podklad pro územní plány. V některých případech (pro území se nevytváří územní plán) může být zpracován projekt ÚSES, 
který vymezuje prvky ÚSES s přesností na hranice pozemků.

Pro území CHKO Lužické hory byl zpracován a se všemi obcemi projednán v roce 1999 plán ÚSES, zvaný Revize ÚSES 
na území CHKO Lužické hory (Višňák, 1998), který je postupně zapracováván do územních plánů jednotlivých obcí.

Správa CHKO Lužické hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt